Porod v době koronaviru

Už déle než týden mě trápili silní poslíčci. Říkala jsem si, že každou chvíli už porod určitě musí vypuknout. Velké naděje jsem vkládala do 7. 5., kdy měl nastat superúplněk. Nakonec vše začalo až o dva dny později - v sobotu 9. 5.

Už od rána přicházely kontrakce, kterým jsem po zkušenostech z minulých dní nevěnovala příliš velkou pozornost. V našich aktivitách jsme se nijak neomezovali, dopoledne jsme se vydali k rodičům, odpoledne Péťu napadlo, že bychom mohli ještě vytvořit na sousedním pozemku plot. Kolem páté hodiny se mi při natahování pletiva kontrakce zpravidelnily a zintenzivněly. 

Tašky do porodnice už byly naštěstí skvěle nabaleny z předcházejících dní. Kvůli absenci návštěv v porodnici jsem nechtěla nic podcenit, a protože jsem si zabalila i takové věci jako je obří kojící polštář, péřovou zavinovačku nebo elektrickou odsávačku, byly to nakonec čtyři tašky.

Taky jsem ještě dobalila věci Elence, pustili jsme jí její oblíbenou Princeznu ze mlejna a šla jsem se naložit do vany.  Péťa šel ještě posekat trávu. Je to muž činu. :-D Když horká vana kontrakce nezastavila, ale naopak zintenzivněla, nemohlo být pochyb, že už je to tady.  

Kolem osmé hodiny Péťa odvezl Elenku k rodičům. Já jsem chtěla být co nejdéle doma, byla jsem naložená ve vaně, kde se mi dobře snášely stále zesilující kontrakce. Před půl desátou jsme vyrazili do porodnice, 21:40 se píše na lístku z parkoviště. Kdybych tušila, že na porodní sál se dostanu až za dvě hodiny, vyjela bych z domu dříve. :-D 

Když jsme se dostali ke dveřím, kde normálně probíhá příjem do porodnice, byly zamčené a nic se nedělo. Vydali jsme se tedy k recepci. Každý přesun byl pro mě ale náročný, protože kontrakce už byly blízko za sebou a já si každou prodýchávala nejlépe opřená o nějaké zábradlí nebo stěnu.

Když jsme se dostali ke vchodu za nímž byla recepce, kde nám paní ve "skafandru" a roušce změřila teplotu a vyplnila s námi nějaké dokumenty o covid 19, mysleli jsme si, že už máme vyhráno. To jsme ale ještě nevěděli, jak dlouhá cesta nás čeká, než se dostaneme na porodní sál.

Péťa se šel zeptat na recepci, kudy se dostaneme na příjem do porodnice. Když už jsme se značně spocení, Péťa díky čtyřem taškám a já kvůli zesilujícím kontrakcím, dostali do výtahu, který nás tam měl vyvézt, tlačítko do daného patra nefungovalo. Naštěstí k nám přistoupil nějaký ošetřovatel, který nám poradil, že to máme zkusit přes venkovní výtah. Ten byl ale taky zablokovaný.  Díky Bohu nás náš zachránce nenechal ve štychu. Obvolal recepci, kde se nám omlouvali, že nás poslali špatně a volal na porodní, kudy nás tedy může přivést. Abychom nemuseli jít znovu přes paní ve skafandru a recepci, pustil nás díky služebnímu čipu zkratkou do budovy a šel s námi tam, kde mu řekli na porodním. Dovedl nás k výtahu, kde nebylo vůbec označené, kde je příjem do porodnice, bez jeho pomoci bychom tam těžko trefili. To už jsem si myslela, že mám vyhráno a za chvilku se dostanu na porodní sál, ale bohužel to tak nebylo.

Se sympatickou a moc příjemnou paní, o které jsem se posléze dozvěděla, že bude mou porodní asistentkou, jsme vyplnily nějaké papíry a naměřily ozvy miminka. Potom jsem se převlékla do nemocniční košile a čekala až přijde doktorka, aby mě vyšetřila. Ta ale stále nepřicházela. Slyšela jsem pláč miminka. Po chvíli na mě asistentka houkla, že to bude ještě nějakou dobu trvat, protože právě jedna paní porodila. Nebylo mi moc příjemné být v té zářivkami osvětlené přijímací místnosti. Když už to trvalo moc dlouho, trávila jsem více času na sousední toaletě, kde byla intimnější atmosféra. Zdálo se mi, že čekám celou věčnost. 

Přece jen jsem se dočkala. Po nějaké době přišla paní doktorka se silným ukrajinským přízvukem. Musím říct, že její vyšetření se řadí k nejhorším zážitkům v této porodnici. Byla dost necitlivá a po její  prohlídce mi začala vytékat plodová voda. A  nebyla jsem sama, kdo to tak cítil. Shodly jsme se na tom s paní, která byla se mnou posléze na pokoji na oddělení šestinedělí. 

Někdy před půlnocí, tedy dvě hodiny potom, co jsme si koupili parkovací lístek, jsme se konečně dostali na porodní box. Porodní sál s vanou byl bohužel obsazený, tak jsem se musela spokojit s boxem č. 1. Tam už panovala mnohem příjemnější atmosféra - přítmí, relaxační hudba a příjemná vůně linoucí se z aromalampy. Následoval klystýr, sprcha a musím říct, že mi moc vyhovovalo, že paní asistentka nám nechala při porodu soukromí. Chodila za námi pouze, když chtěla zkontrolovat ozvy miminka. Taky bylo super, že při kontrole jsem nemusela ležet. Doppler mi přiložila na břicho nebo na něj připevnila pásem a já se mohla při kontrakcích pohybovat. 

Kontrakce jsem si prodýchávala zapřená o Péťu, žebřiny nebo ve sprše. Když už jsme se blížili do finále, váhala jsem, jakou polohu vybrat pro samotný porod. Paní asistentka mi nabízela dřep na žíněnce, který mi po vyzkoušení připadal nestabilní, nebo abych si vylezla na porodní  křeslo, otočila se čelem k opěradlu, zapřela se o něj a rodila v kleče. Tuto polohu jsem nakonec i zvolila. 

Jonášek se narodil ve 3:30. Po dotepání pupečníku jej Péťa přestřihl. Pak už následoval dvouhodinový bonding při němž jsem ještě porodila placentu a také nastoupila paní doktorka na šití malinkého natrhnutí a výškrab dělohy. Což se se vstupní kontrolou řadí k nejhorším zážitkům z porodnice. Ale když držíte své dítě v náručí, vše se lépe snáší. :-)

A jak tedy ovlivnila náš porod koronakrize? Před vstupem do porodnice jsme vyplňovali papíry ohledně koronaviru a měřili nám teplotu. Museli jsme projít přes recepci, kde nám paní špatně popsala, jak se dostat na příjem, takže jsme bloudili. (Kvůli koronaviru se  tam totiž  nedalo dostat běžným způsobem.) Péťa musel mít během porodu roušku. Při příjmu mi dělali test na koronavirus. V nemocnici nám každý den měřili teplotu a při vizitách jsme museli nosit roušky. Byly zakázány návštěvy. 

Super bylo, že už na nás neplatilo omezení ohledně přítomnosti otce u porodu a taky, že mi Péťa mohl poslat nějaké věci přes sestřičky.

Kdybych měla celkově zhodnotit porod Jonáška, musím říct, že si nemám na co stěžovat. Proběhl přirozeně, bez zbytečných zásahů a s ohledem na má porodní přání, oba jsme s Jonáškem v pořádku a Péťa mi byl skvělou oporou.

Jsem moc vděčná, že vše takto skvěle dopadlo!

PS: Ještěže jsem nerodila za úplňku, to měli prý v porodnici narváno! :-)